Bloodshed 4.kapitola

8. srpna 2009 v 22:15 | han-chan:) |  Moje povídky
Tak a je tu další kapča :) tentokrát to trvalo trochu dýl, neměla jsem moc náladu na psaní, ale konečně aspoň tohle. Možná to tentokrát nebude stát za nic moc, ale i tak. Snad se bude trochu líbit :)

Když se Mizuki ráno probudila, bylo osm hodin. Měla velké štěstí, že byla sobota, a tak nemusela do školy. Aspoň si mohla nechat projít hlavou, co všechno se vlastně stalo. Vzpomněla si na svou noční můru, která ji pronásleduji skoro každou nocí. Tak ráda by se toho zbavila, ale ona ne a ne odejít. Co by měla udělat proto, aby se těch bolestí zbavila. Měla by snad vykonat pomstu. Ale k čemu jí to vlastně bude. Když někoho zabije, bude vlastně stejná jako on. Jen ho prostě zabije a víc nic? Taková Mizuki není. To by spíš dál trpěla nočními můrami, než aby se o ní říkalo, že je zabiják.

Po chvilce vstala z křesla, ve kterém v noci usla. Protáhla si ruce a vydala se do kuchyně. Postavila si vodu na čaj a šla se podívat po nějakých sušenkách. Našla jednu krabičku v poličce, schovanou úplně vzadu. Do hrnku si dala ovocný čaj a zalila vodou. Hrnek a sušenky postavila na stůl. Stál u okna v kuchyni. Bylo u něj místo pro čtyři, ale nikdy neobsadil víc míst, než dvě. Kromě Mizuki tu občas sedávala i Nanase. Jsou to opravdu dobré kamarádky a Mizuki by si bez ní nevěděla rady. To je další věc, která ji trápí. Když s tím bude souhlasit, tak zároveň přijde i o ni. Jinak nemá koho ztratit. Rodina je mrtvá, a jestli jí někdo někde ještě zbyl, tak se o ni radši nezajímá. Jak by jí to měla vysvětlit. Vlastně ani neví, jak by se vysvětlilo její zmizení. Udělalo by se to jako útěk nebo jako smrt. Nevím, která varianta je lepší. Když to bude vypadat jako útěk, vždy bude mít otevřené zadní vrátka, ale když bude považována za mrtvou, už se nebude nikdy moc vrátit. Asi by to tak bylo i lepší. Přeci jenom, kdyby byla pohřešovaná, tak by Nanase mohly využít i jako návnadu a něco by se jí mohlo stát. A to za žádnou cenu nebude riskovat. Ona je ten typ lidí, co radši ublíží sobě, než ostatním.
Později se Mizuki vydala do města. Jen se tak projít a nechat si trochu uklidnit myšlenky. Myslela na spoustu věcí, ale nemohla se soustředit na ty důležité. Došla do městského parku a tam se posadila na lavičce. Zádama se opřela a hlavu zaklonila dozadu, zavřela oči a nechala, ať jí vítr cuchá vlasy. Najednou na tváři ucítila stín.
"Copak to tady děláš? Vyhříváš se? Že ti to neškodí." Mizuki otevřela oči a nechápavě zůstala zírat. Než ale stačila cokoli říct, neznámý ji popadl za vlasy, trochu ji zdvihl do výšky, druhou rukou ji uchopil za límec a odhodil ji do vzduchu. Mizuki dopadla na zem, odřela si při tom ruku.
"Asi se ani nemusím ptát, co si zač." Mizuki vstala a držela si při tom zraněnou ruku.
"Ne to vážně nemusíš. Myslím, že ti to došlo." Muž byl vyšší postavy. Měl krátké světlé vlasy a tmavé oči. Na sobě měl tmavé džíny a tmavé triko. Přes to měl na sobě ještě kabát hnědé barvy. Byl to spíš ten typ kabátu, co nosívají kovbojové. Bylo vidět, že pod ním něco má.
"Co ode mě chceš?" Mizuki si stále masírovala ruku. Chtěla být opatrná, kdo ví, co je ten chlap zač.
"Co si asi myslíš, že od tebe chci. Já jsem lovec a ty si krvavá bytost. Ale prakticky tu ani nejde o mě."
"A o koho teda?"
"O jistého muže, který ti něco dluží." Lstivě se při tom usmíval. Byl to úlisný chlap, šlo na něm vidět, že se vyžívá v bolesti.
"Muže, kterými něco dluží? Na nikoho si nevzpomínám."
"Myslím, že si vzpomínáš moc dobře. Na něco takového se nedá zapomenout." Mizuki se začala cítit divně. Začínala něco tušit.
"Kdo to je a co ode mě chce?"
"Tak jméno ti neřeknu, ale chce od tebe jednu věc. Je to velice jednoduché, myslím, že bys to měla zvládnout bez jakýchkoli problémů." Teď se usmíval ještě víc.
"A co je to za věc?"
"Smrt. Konečně se setkáš se svými rodiči." Nahlas se rozesmál. Bůhví proč mu to přišlo strašně vtipné. Mizuki začalo docházet, co se to tu děje. Tvářila se vyděšeně.
"Ale copak. Zlé vzpomínky se vrátily? No víš, třeba bysme tě ani normálně nezabily, ale svědci nesmí žít. A ty si to celé viděla, a proto mě poslal, abych tě zabil." Mizuki přepadl divný pocit. Najednou před sebou viděla dvě zkrvavené těla jejich rodičů.
"A proč to nepřišel vyřídit sám? To se mě bojí?"
"Tebe? Nevim, proč by se tě měl bát. Jen si prostě nechtěl špinit ruce, někým tak bezvýznamným, jako si ty. Tehdy si byla ještě malý děcko, ale teď to chápeš líp. Teď je větší sranda, tě zabít." Mizuki to pochopila. Takže tohle je ten jediný důvod proč ji tehdy nechal naživu. Protože tehdy by z toho ještě nic neměl. Ani neměla pořádně uši, ale teď je starší a vyspělejší a uši už má taky takové jako měly její rodiče. Udělal to jen pro zábavu. Věděl, že ji to naštve, když bude mluvit o rodičích.
"A ty si myslíš, že se nechám zabít?" v hlase měla pomalu se rozvíjející šílenství.
"Zas tak silná nejsi." Asi už měl dost řečí a radši se vrhl k činu. Zpod kabátu vytáhl zbraň. Vystřelil z ní a Mizuki kulka trefila do pravého ramena. Zůstala ale stát, jen si ránu chytla. Poté muž vytáhl nůž a vrhl se přímo na Mizuki. Mizuki se zatmělo před očima, ale nic neucítila. Pomalu otevřela oči a uviděla, že před ní stojí Ren. Ubránil ji.
"C-co tady děláš?"
"To máš teď jedno. Ale kdybych tu nebyl, tak už by asi bylo po tobě." Podařilo se mu útok vykrýt a teď čeká, co bude dál. Útočník ustoupil a na chvíli byl klidný.
"Kdo si? Neříkej mi, že si taky jeden z nich."
" Do toho ti nic není, kdo jsem. Zato ty tady kazíš čistej vzduch. Běž se radši projít na hřbitov a už tam zůstaň."
"Nebuď drzej nebo za to zaplatíš. A být tebou holčičko, tak si ten život radši vzít nechám. Přece bys nechtěla, aby se něco stalo tvým přátelům nebo snad ano? Co taková Nanase." Mizuki zaváhala. Najednou dostala strach a nevěděla, co má dělat. Vědí o ní. Popošla trochu dozadu a přemýšlela. Usilovně.
"Hej, snad jsem tě nevyděsil." Mizuki polkla a Ren se na ni jen díval. Potom se podíval někam za ni. Mizuki se otočila a uvědomila si, že Ren nepřišel sám. Byla tam ještě nějaká dívka. Byla stejně vysoká jako Mizuki, měla dlouhé bílé vlasy a pěknou tvář. Vypadala mírumilovně, ale bůhví co je zač. Může to být jen člověk, anebo krvavá bytost. Ale když je s Renem, tak to bude spíš to druhé.
"Už vidím její vyděšenou tvář. Brečí a prosí o svůj život. Nejdřív bysme si s ní pohrály," při té myšlence se rozesmál, " a pak bysme ji pomalu mučily, až by nakonec zemřela. Bude to pomalá a škaredá smrt." Mizuki se dělalo špatně. Ale teď už v ní nepřevládal strach, ale vztek. Měla v sobě hroznou zlobu. Ani nevěděla co se s ní děje. Najednou z ní byl někdo jiný, než před malou chvilkou.

"Opovažte se jí něco udělat."
"Nebo co? Zabiješ nás? Nechtěj mě rozesmát." Mizuki vyběhla dopředu. Byla rychlejší než stín. Muž se lekl a klopýtl. Mizuki se na něj vrhla. Vystrčila své špičáky a zakousla se do krku. Ren s dívkou reagovaly okamžitě. Snažily se zabránit nejhoršímu. Odtáhly Mizuki od zkrvaveného chlapa kousek dál. Byl ještě naživu a lovce v sobě nezapřel, protože sebral všechny síly, co mu ještě zbily, a zaútočil na Rena. Mizuki si ho všimla, vyrvala Renovi nůž, který držel v ruce a zabodla ho nepříteli do břicha. Ten se skácel na zem a zůstal ležet. Zemřel na vykrvácení, nejdřív ho kousla Mizuki a potom bodná rána do břicha. Mizuki vyděšeně ustoupila dozadu.
"Nemusíš se bát, že by to někdo zjistil. Naši lidi se o to postarají." Ren ji chytl za zraněnou ruku a otočil si ji k sobě. Mizuki se podívala i na dívku. Ta se na ni jen lehce usmála. Vypadalo to, jako by na něco čekaly.

"Už jsem se rozhodla," Mizuki musela polknout, než to řekne, "půjdu s vámi. Pomstím se mu, s vaší pomocí." Doufala, že se rozhodla správně. Dělala to jen kvůli jediné věci. Nanase. Ale jak si může být opravdu jistá tím, že ji takhle neublíží. Můžou ji použít jako návnadu. Ren si s ničím nedělal starosti. Vzal si svůj malý nožík, který měl za kalhotami a zvedl Mizuki ruku.
"Nejspíš to bude trochu bolet." Otočil jí dlaní nahoru a řízl. Mizuki trochu sykla. Z rány na pravém rameni jí stále tekla krev. Rána se už nehojila tak rychle, protože ji Ren řízl a Mizuki byla ještě k tomu vystrašená. Cítila se malátně. Zavíraly se jí oči a podlomila se jí kolena. Potom už si jen vybavuje, jak ji Ren stačil chytit.

To be continued :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tannashi-chan-tvoje SB :-* Tannashi-chan-tvoje SB :-* | Web | 9. srpna 2009 v 11:10 | Reagovat

ahojky tak už sem tady :)

2 rypo rypo | Web | 9. srpna 2009 v 20:24 | Reagovat

jej další kapitola :) zítra si ju určo přečtu :)))))

3 Tannashi-chan-tvoje SB :-* Tannashi-chan-tvoje SB :-* | Web | 10. srpna 2009 v 17:12 | Reagovat

jj měla sem se super :) jezdili jsme dokonce na vodních lyží :) a byli se podívat na ostrově :) a všichni jsma tam dostali běhavku :D

4 Tannashi-chan-tvoje SB :-* Tannashi-chan-tvoje SB :-* | Web | 11. srpna 2009 v 9:34 | Reagovat

jo už to je snad dobrý :) hlávně že nás to nechytlo v letadle :D

5 rypo rypo | Web | 11. srpna 2009 v 19:05 | Reagovat

hej dobrá kapča u tebe sen ěco děje ve 4 kapitole neli v první a já sem u 8 :D

6 Deny *SBéééčko :-** Deny *SBéééčko :-** | Web | 12. srpna 2009 v 14:34 | Reagovat

já bych vás s tím vaším věčným To be continued zaškrtila xD...kdo má čekat na další díly no?...lituju svoje nervy ;)...už se těšim na pokráčko...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama