Bloodshed 3. kapitola

5. července 2009 v 14:40 | han-chan:) |  Moje povídky

Tak a je tu další kapitola mojí povídky Bloodshed :) Doufám, že se Vám líbí. Dnes k tomu něco přibude a to je obrázek k povídce, který udělala Simeonnah a já ji za to moc děkuju, hooodně se ti povedl :))
P.S. ten obrázek sem už na blogu uložený měla předtím, tak se dyž tak nedivte)





Ležela jsem u sebe v pokoji na posteli. Přemýšlela jsem. Co když je to jen lež? Co když je to past. Tohle bych neměla riskovat. Ale na druhou stranu…mám zase skvělou příležitost se pomstít. Čekám na to 10 let. Třeba bych se konečně mohla dočkat spravedlnosti. Ale co z toho budu mít, když ho zabiju. Mohly by mě hned zatknout a popravit. Už jsem o těch jejich soudech slyšela. I když máte pravdu na své straně, tak vás stejně zabijí. My jsme přece ti, co to tu ničí. Ti co zabíjejí a jsou odpadem společnosti. Hrstka z nás taková možná je, ale co ti ostatní? Neměly by nahlížet na všechny tak, jak nahlížejí na menšinu. Ale moc dobře se jim to hodí do karet. Co bych měla dělat?
Mizuki ležela na posteli a ze všech těch myšlenek se jí zavíraly víčka. Za dnešek toho měla za sebou docela hodně, potřebovala si odpočinout. Spadla do velkého, tmavého snu, který by se mohl stát noční můrou.
"Mami, mami. Kdy bude večeře?" malá, šestiletá holčička pobíhala po kuchyni. Její dlouhé vlásky pobíhaly ve vzduchu jako drak. Maminka se na ni usmála, popadla černé konečky vlasů její dcery a políbila je. "Neboj zlato, už brzo."
Do kuchyně vešel muž, manžel a otec. Nejdřív políbil ženu a potom vzal do náruče i svou dceru. "Jak pak se dnes měla moje drahá Mizu?"
"Dnes jsem nakreslila další obrázek tatínku." Pustil ji a ona se rozběhla do pokoje. Maminka stála u plotny, když něco uslyšela. Podívala se na tatínka, oba dva myslely na to samé. Maminka běžela do pokoje za Mizuki. "Poslouchej zlatíčko. Děje se něco zlého. Teď se schováš tady ve skříni a zůstaneš tam, dokud se všechno neuklidní, ano? I kdybys viděla nebo slyšela cokoli, musíš zůstat tady. Za žádnou cenu, nesmíš vylézt, ano?" Mizuki byla vyděšená, nechápala co se to děje. Ale vždycky poslouchala své rodiče. Maminka jí dala pusu na čelo a zavřela jí ve skříni. Mizuki se opřela o ruce a dírkou se dívala ven.
"Myslely jste si, že zůstanete bez trestu?" muž stál nad nimi a oni klečeli. Byly svázaní.
"Vždyť jsme nic neudělaly. Žijeme tady celou dobu a nikomu jsme neublížily, tak co nám chcete?" otec se snažil nějak bránit, ale muži se mu jen vysmály.
"Ano, máte pravdu. Nic jste neudělaly, ale to je nám jedno. My jen plníme rozkazy." Nechaly je uprostřed pokoje a odešly. Ve dveřích se však objevil muž. Byl vysoké postavy, na sobě černý plášť a černý klobouk na hlavě. Předstoupil před klečící pár a zpod pláště si vytáhnul katanu. Byla velká s černou rukojetí, čepel se leskla. "Bohatě stačí," ruku, ve které svíral meč, zvedl do výše, "že jste se takhle narodily." Meč prosvištěl vzduchem rychle. Ozval se jekot. Matka začala naříkat a pištět. Otec se skácel k zemi s rozseklým břichem. Žena úpěla, ani nestačila prosit o život, když se jí hrdlem tlačila spousta krve. Její tělo padlo k zemi. Na koberci už byla skvrna, už se to ani nestačilo vsakovat. Mizuki seděla ve skříni jako zkoprnělá. Nedokázala udělat jediný pohyb. Oči měla vytřeštěná a proudem z nich tekly slzy. Celá se třásla strachem. Pozorovala to celé od začátku do konce. Bohužel to ještě nebylo vše. Útočník zvedl hlavu matky a do ruky si vzal nůž. Rodičům se strachem a napětím, objevily uši, které byly u Krvavých bytostí velmi vzácné. Chytl jí za vlasy a pomalými pohyby začal uši odřezávat. Stejně to udělal i u otce. Mizuki, aby se nepozvracela nebo nezačala brečet nahlas, se kousla do ruky. Objevily se jí špičáky a uši taky. Z ruky jí začala téct krev, jak silně se přemáhala. Muž vstal, své "úlovky" si hodil do pytle a pomalu začal odcházet. Ještě než prošel dveřmi pryč, ohlédl se ke skříni. Chvíli se na ni díval a nakonec se jen slizky usmál.
Mizuki se probudila. Rychlostí blesku se na posteli posadila. Vytřeštěnýma očima koukala do zdi před sebou. Čelo měla orosené a ruce se jí třásly. Už zase. Jeden a ten samý sen nebo spíš noční můra. Pořád dokola se to opakuje. Poté co odešel, jsem v té skříni omdlela a našla mě až policie. Vyšetřovalo se to dlouho. Ale nevyšetřily nic, případ uzavřely. Já byla nějakou dobu v nemocnici. Chtěly zjistit, jestli jsem se nezbláznila. Myslím, že ne. Jen jsem si v hlavě uspořádala co je důležité. A už mi to tak zůstalo. Proto si teď o mně někdo myslí, že jsem blázen. Není to tak nebo v to spíš doufám.
Znovu jsem už neusla, sedla jsem si do obýváku a dívala se z okna.
Pokračování příště :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simeonnah Simeonnah | E-mail | Web | 5. července 2009 v 15:35 | Reagovat

Hani... to mi děláš naschvál... ALe je to krásný:-* Kawaaaii... pokráčko prosím brzy xD

2 Simeonnah Simeonnah | E-mail | Web | 5. července 2009 v 15:36 | Reagovat

JO a nemáš zač... xD

3 Tannashi-chan-tvoje SB Tannashi-chan-tvoje SB | Web | 6. července 2009 v 10:03 | Reagovat

máš to tu fakt hezky :D nejlepší sou ty obrázky u těch rozcestníků :D

4 Tannashi-chan-tvoje SB Tannashi-chan-tvoje SB | Web | 7. července 2009 v 12:45 | Reagovat

není zač :D

5 Tannashi-chan-tvoje SB Tannashi-chan-tvoje SB | Web | 7. července 2009 v 20:04 | Reagovat

ahojky mam na blogu bleskovku nechceš se zapojit:D

6 Tannashi-chan-tvoje SB Tannashi-chan-tvoje SB | Web | 8. července 2009 v 13:39 | Reagovat

máš už u mě diplomek za tu bleskovku :D

7 Kaori Kaori | Web | 8. července 2009 v 16:12 | Reagovat

Tohle vypadá vážně zajímavě O.o
Píšeš moc hezky a poutavě a sloh máš taky celkem dobrý, akorát píšeš strašně krátké díly! Takže koukej fofrem přidat další xP xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama