Bloodshed..1.kapitola

28. června 2009 v 12:56 | han-chan:) |  Moje povídky
Tak a máme tu první kapitolu mojí povídky Bloodshed. Doufám, že se vám aspoň trochu bude líbit :) a jestli byste byli laskavý a měly dobrou náladu :D tak prosím napište komentář, co si o tom myslíte :)


Zaznělo zvonění. Ptáci ze stromů polekaně odletěly pryč, kamsi do dáli. Byl slunečný den, obloha byla nádherně modrá, jen místy se objevil malý bílý mráček. Žáci se vyřinuly ze školní budovy a pospíchaly pryč. U skříněk se mezi posledními přezouvala dívka se zvláštními vlasy. "Mizu-chan, půjdeš se mnou domů? Chtěla jsem ti ukázat ten článek." Malá brunetka s brýlemi stála nad ní a čekala na její odpověď. Dívka se postavila, schovala si do skříňky své boty a zavřela dvířka. "Promiň Nana-chan, ale musím ještě do města. Potřebuju si koupit jídlo, doma nemám už skoro nic a nechci umřít na vyhladovění." Opatrně se zasmála, doufala, že ji tím neurazila, když její nabídku odmítla. Mizuki totiž moc přátel neměla. Bylo to zvláštní děvče, možná už podle vzhledu, ale i v povaze. Byla spíš uzavřená, ale lidi se tomu moc nediví. Žije totiž sama, rodiče jí zabily, když byla malá. Někdo o ní dokonce říká, že je to cvok.

"Nic se neděje. Jen si běž nakoupit, ať mi tu neumřeš." Nanase se zasmála.

"Díky Nana-chan. Víš co? Zajdu k tobě zítra, jo? Jestli teda můžu." Mizuki si ještě schovávala poslední věci do tašky.

"Jasně, ty můžeš vždycky. Tak se ještě domluvíme zítra ve škole, jo?" usmála se a ve tvářích se jí udělaly malé dolíčky.

"Kawaii, Nana-chan. Já se ti divím, že ještě nemáš kluka. Na ten tvůj úsměv musíš nalákat každýho a pěkná si ostatně taky a o tvojí postavě už nemluvim vůbec. Ty si prostě dokonalá." A rozesmála se. Kdyby ji Nanase nechytla, asi by při chůzi zakopla o rovnou zem.

"Dej s tím pokoj. A co ty? Už máš někoho? Asi ne, co?" doufala v kladnou odpověď. Nanase má Mizuki hodně ráda. Jsou skoro jako sestry. Je jí líto, že s ní skoro nikdo nemluví. Přála by si, aby nebyla tak sama.

"Ne nemám. A kdybych měla, víš přece, že bych ti to hned řekla."

"Jo vím. Ale stejně se divím. Ty máš taky hezkou postavu, co hezkou, nádhernou," Nanase se rozesmála na celý školní pozemek a Mizuki ji praštila do zad, "ale fakt, si sportovní typ. Nevim, jak to děláš, že máš tak dobrý reflexy a intuici a tak vůbec. Máš dobrý smysly, někdy ti to závidím, jsi u učitelky z tělocviku oblíbená." Nanase si porovnala své brýle na svém malém nosu a zadívala se na Mizuki.

"To je asi jediná." Mizuki kopla do země. Špičku boty měla od písku.

"Ale jdi. Ale i tak se divim, že nemáš kluka. Zajímalo by mě proč." Podívala se po své kamarádce, která na ni jen užasle zůstala civět. Mizuki si jen vzala do ruk konečky svých vlasů a ukázala na hlavu a naznačila, že ona sama je magor.

"No to máš pravdu. Ale ty přeci nejsi cvok. Jsi úplně normální, jenom se tě bojí víc poznat a to že máš odlišný vlasy, z toho si nic nedělej. Mě se tvý vlasy líbí. Možná jsou trošku výstřední, ale aspoň nejsme všichni stejní."Nanase se na ni mile usmála. Mizuki jí úsměv oplatila. Snažila se co nejvíc, aby vypadal radostně.

U brány si zamávaly a každá šla na jinou stranu. Mizuki měla stále ruku nahoře, i když už byla Nanase z jejího dohledu pryč. Její úsměv z tváře zmizel a vystřídal jej výraz samoty. Kdyby tak věděla, že ti lidé mají z části pravdu. Jestli jsem normální, tak je tenhle svět šílený. Chtěla bych být normální, ale nejde to. Chtěla bych jí toho říct tolik, ale nemůžu. Co by mi na to asi řekla. Nechci ji ztratit, je to jediné co mám a kdybych měla přijít o ni, asi bych se už fakt zbláznila. To nesmím riskovat. Mizuki se otočila a oči se jí zastavily na místě přes ulici. Na lavičce tam seděl, před jedním z obchodů, kluk. Upíral oči na Mizuki, jako by ji snad něco říkal. Rychle oči odvrátila. Zdál se jí za prvé divný a za druhé, stejně nemá čas.

Prošla pár obchodů, nejdřív s oblečením. Koupila si jedno tričko, černo fialové. Potom šla do menšího obchodu s potravinami. Nakoupila si tak na tři dny. Bohatě jí to stačí, protože stejně moc nejí a zas tak utrácet taky nemůže. Sice má svoje konto po rodičích, ale i tak. U pokladny popadla tašky, poděkovala a odešla. Jenže jak velká je možnost, potkat někoho koho neznáte ještě jednou. Zvlášť, když to vypadá, že na vás čeká. Zase jako před tím se ten kluk díval na ni. Co díval, on jí přímo propaloval díru do hlavy, tím jeho pohledem.Mizuki se zamračila a otočila se. Rychlejším krokem šla dál, dál od obchodu. Vůbec jí to nebylo příjemné. Proč by taky mělo. Může být hodně důvodů, proč se na ni dívá. Možná je to někdo úplně normální a má oni zájem, nebo je to někdo naprosto nenormální a taky má oni zájem, ale už z jiného důvodu. Nepřála si ani jednu možnost. Bůhví kdo to je, takovej kluk, co se potuluje po venku. Možná vypadá dobře, takže variantu "bezdomovec" , můžeme vyloučit. Začíná se stmívat, Mizuki chtěla být doma co nejdřív, nechtělo se jí protloukat celým městem, mezi tolika lidí. Vzala to postraní uličkou mezi dvěma činžáky. Byla tady mnohem větší tma, než na ulici, protože tu nesvítí žádné lampy. Jenže se už nechtěla vracet. Tašky tiskla víc a víc. Zaslechla kroky, zastavila se a pomalu se otočila. Nikdo tam nebyl, Mizuki si oddychla a otočila se nazpátek. Leknutím pustila tašky, spadly jí na zem a vysypal se i jejich obsah. Nestihla vůbec zareagovat, ke zdi jí tlačily úplně cizí ruce. Nohy měla taky zpevněné. Když se podívala pořádně, poznala toho kluka z ulice. Co ksakru chce. Vůbec jsem ho neviděla, jakto že je tak rychlej. V tu chvíli ucítila nepříjemný pocit. Ven se jí draly špičáky. To vůbec neznamenalo nic dobrého. Pomalu se začínala modlit.

Držel ji pevně, pomalu dostávala křeče do svalstva. Pošetile se usmíval, jakoby teď chytil velice dobrý úlovek. Bože tohle vážně není dobrá situace.

"Ale copak. Snad mě nechceš kousnout? Ale možná by to zrovna od tebe bylo příjemný." Mizuki vytřeštila oči. Po tváři jí sjela kapka potu. Z jeho pohledu bylo poznat, že si její bezbrannost a strach doslova užívá. Jak sakra ví, že mám špičáky. Nejsou přece vidět. Ví snad, že jsem…že jsem Krvavá bytost?

Pokračování příště ;)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simeonnah Simeonnah | E-mail | Web | 28. června 2009 v 14:33 | Reagovat

Han-chan!!! 2. KAPITOLA!!!!!!!!!!

2 Tannashi-chan Tannashi-chan | Web | 30. června 2009 v 21:26 | Reagovat

*obdivné vzdychnutí* týjo, krásný, akorát mám jednu drobnou výtku...Proč mi to děláš, takovýhle konce, vždyť teď neusnu!!!To by se mělo zakázat xDDDDDDDDDD

3 Deny*SBéééčko :-* Deny*SBéééčko :-* | Web | 30. června 2009 v 21:27 | Reagovat

[2]: tak už mě to ale štve. To už je dneska podruhý co jsem napsala koment pod sestřiným nicke!!!!! To nenní fér :(...no nic, ten koment byl ode mě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama