Něco víc........

6. května 2009 v 19:43 | han-chan:) |  Moje povídky
Ahojka, tak tohle je moje 2 povídka, dalo by se říct, že je to druhá část od povídky s názvem Utečenec, která byla pro Nele-senpai. Tahle povídka je pro onee-chan, Rypo :)) tak doufám, že se bude líbit .



Opírala se o dřevěný trám u hlavních dveří domu. Hana vedle ní seděla, se spuštěnýma nohama z terasy dolů, byly kousek nad zemí. "Takže se jí to nakonec povedlo. Myslim, že se dala s Ichigem dohromady." Hana-san se při tom usmála, jako by si snažila představit, co teď dělají. "Jo dokázala. To má tak někdo štěstí. Ale popravdě, ještě že nás Nele-chan má, kdybychom tu bránu neotevřely včas, asi by ji chytly."

"Asi máš pravdu, hlavně nesmíme zapomenout, na to, že se o tom nesmí nikdo dozvědět. Byly bysme v průšvihu." Baghira si mezitím pohrávala se svými prsty na ruce, prohlížela si znaky, které na článcích má. "Já vím, vždyť jsem na to nezapomněla." Přestaly o tom mluvit, protože viděly, že se k nim někdo blíží. Byl to Shinigami z jedné ze třinácti jednotek. "Shissou Baghira, máš se dostavit ke kapitánovy 6. Divize, Kuchikimu Byakuovy." S tím se posel poklonil a zase zmizel. "Co ti může chtít? Tak najednou, doufám, že nic netuší. " "Jak by mohl něco tušit, určitě to bude nějaká blbost." Baghira se postavila, její dlouhé vlasy se zavlnily a v jedné vteřině, už byla pryč. Hana-san tam ještě zůstala sedět.

Baghira dorazila k hlavním dveřím, které vedly do místnosti, 6. divize. Chvíli tam jen stála, než se zdvořile zeptala, jestli může vstoupit. Ozval se hluboký hlas, který jí oznámil, že může vstoupit. "Kapitáne Kuchiki, chtěl jste se mnou mluvit?" "Ano, chtěl." Kuchiki Byakuya se k ní otočil čelem, byl vyšší než ona. "Chtěl jsem se zeptat, jak dlouho si myslíte, že to nikdo nebude vědět?"
"Promiňte, ale nevím, o čem to mluvíte." Hlavně ať to není, to co si myslím. "Že nevíte? Myslím, ten incident, který se tu teď stal. Podkapitánka, si jen tak, uteče do lidského světa. Ale je přece zvláštní, že se jí otevřela brána. Je jasné, že sama, to udělat nemohla." "Proč myslíte? Tak slabá, jak vy si myslíte, ona není." "Dej me tomu, že je silná, i tak by to neudělala, protože by jí to časově nevyšlo, na to se potřebuje nějaká doba. Takže jí v tom někdo pomohl. A ten, kdo byl poblíž místa, otevření brány, jste byla vy a Tasai Hana. Můžete na to něco říct?" "To že jsme tam byly, přece neznamená, že jsme ji musely otevřít." "Ale kdybyste ji, přece jenom neotevřely, proč jste nepomohli ostatním chytit uprchlici?" tak a jsem v háji. Dostal mě do pasti, do které jsem se za žádnou cenu nechtěla dostat, jenže jak z ní teď ven? Ksakru. Baghira nevěděla co, říct. Stála před ním a dívala se mu do očí. Jen povolila oči a pomalu je zavřela, až je za malou chvilku zase otevřela, Byakuya stál vedle ní a držel ji za předloktí. "Vy si asi myslíte, že vám to projde. Může teď klidně jít a oznámit, že jste to byla vy, kdo jí pomohla k útěku." Při tom, jeho sevření hodně zesílilo a Baghira v ruce ucítila bolest. Už toho měla plné zuby. "A jak byste se zachoval vy? Kdyby váš přítel trčel někde, kam nepatří. Kdyby jeho rodina byla od něho vzdálena jeden svět. Pomohl byste mu, se k jeho rodině dostat, dostat se na svobodu, volně dýchat anebo byste ho tu držel pod zámkem, s vědomím, že vás bude nenávidět, a že už asi nikdy svou rodinu neuvidí?" nastalo ticho, sevření povolilo, nevěděl co na to říct. Baghira využila chvíle, vysmykla se z jeho stisku úplně, otočila se na patě a odešla z místnosti. Co si o sobě myslí? To že je kapitán, nic nedokazuje. Ksakru, proč zrovna mě, se musí líbit, zrovna ON. Bože, tohle není fér.
"Moc dlouho ti to trvá. Pojď, ať jsme co nejdřív zpátky." "Gomenne, Baghira-chan, už jsem připravená." Hana-san k ní doběhla a její bílá ofina se jen pohupovala z boku do boku. Daly si znamení a obě dvě naráz vyrazily do lidského světa.

Stály před domem Kurosakiho. V okně zahlédly červené vlasy a hned věděly, o koho jde. Za chvíli už stála před domem i s Ichigem. Potom všichni šli k Uraharovy, aby tam měli větší klid. "Takže se ti daří dobře, jak tak vidím." Baghira se usmála a podívala se při tom na Nele-chan a Ichiga, kteří seděly vedle sebe. "Jo mám se dobře a co vy? Doufám, že nemáte kvůli mně, nějaký problémy." "Nemusíš se bát, všechno je v pohodě. Nikdo o tom ani netuší, že bysme to byly my dvě. Že Baghira-chan." Hana se na Baghiru usmála. "Jo jasně, jak jinak." Baghira se taky usmála. Začaly se bavit o něčem jiném. Neřekla jsem to nikomu, ani Haně-chan. Neví o tom nikdo, jenom já a Kuchiki Byakuya. Přejela si zdravou rukou, po obvázaném předloktí, které má od setkání s Byakuyou.

"Tak se opatrujte a zase někdy přijďte. Nele-chan jim ještě na rozloučenou zamávala a pak Baghira i Hana vyrazily pryč. Brána do Soul Society,, byla mnohem dál, od Ichigova domu. Proto použily krok blesku, aby tam byly rychleji. Jenže nastal problém, kterým byl hollow a ne jenom jeden, byly tři. Baghira i Hana vytáhly své zampakutou a daly se do boje. Jenže zas tak lehce to nešlo. Byly podezřele silní. Po nějaké chvilce odrovnaly dva hollowy a zbyl jim už, jen ten třetí. Hana měla pořezanou nohu a Baghira zase ruku, kterou měla poznamenanou už od Byakuyi. Moc jim to nešlo. Nejdřív hollow odhodil Hanu do dáli, tak jako by to vypadalo, že se už nevrátí a Baghirou mrštil o zem. Ta zůstala ležet, pomalu se začala zvedat, ale ve své ruce nedržela zampakutou. Hollow už byl kousek od ní, když v tu chvíli, ho něco rozseklo v půli a on zmizel. Baghira koukala před sebe, ale pochopila, když ve vzduchu uviděla malé okvětní lístečky sakury. Najednou se před ní objevil Kuchiki Byakuya a držel v ruce její zampakutou. Baghira klečela před ním a držela se za zraněnou ruku. Teď už jenom čekala připomínku typu, to nedokážeš zabít ani jednoho hollowa? Jenže místo toho, si Byakuya klekl před ní, její zampakutou položil vedle sebe a chytl její zraněnou ruku. Sundal zakrvácený obvaz a ruku opatrně ovázal nějakou jinou látkou. Baghira na něho nevěřícně zírala. Když byl Byakuya hotov, podíval se do jejích čokoládových očí. "Pomohl bych mu, se dostat, k jeho rodině, tak zní moje odpověď." Baghira si vzpomněla na otázku, kterou mu před tím dalas chtěla něco říct, když ji přerušil Byakuya. "A doufám, že budeš příště opatrnější, nechci, aby se ti stalo něco horšího, než je zraněná ruka." S tím ji pustil a kousek od poodešel. Cože? Co to teď bylo? Budeš? On mi tyká. Oh můj bože, mu na mě záleží. Asi se picnu. Baghira se pokusila vstát, ale zatočila se jí hlava a začala padat. Byakuya ji stačil chytit a ona mu spadla do náruče. Chvíli tak zůstaly. "Nenechte se rušit, já se jen belhám z nedalekýho pole, co je tady. Jenom tak jsem si tam přistála, víte." Hana se zastavila kousek před nimi, podepřela si zraněnou nohu a usmívala se jako na boží hod. Najednou si Baghira i Byakuya uvědomily co se to vlastně děje a odtrhli se od sebe. Baghira se začala červenat. "Co to tu meleš hana-chan?!" "Nechápu o čem to mluvíte, Tasai-san, ale už by jsme se měli vrátit zpět do Soul Society." S těmito slovy vykročil vpřed a prošel kolem Hany, ta se jenom usmála. Když už se i samotný kapitán Kuchiki červená, to už musí něco znamenat. Za chvíli kolem ní prošla i Baghira, která byla ještě pořád červená. Hana se jen otočila a dívala se jak ti dva jdou těsně za sebou.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama